scénický dokument o hledání síly a radosti i v naprosté beznaději.
13.9. premiéra v 20h
Obděnická fara, Petrovice
režie: Miroslav Bambu?šek
hudba:Vladimír Franz
spolupracovali:Jakub Halousek, Jan Danhel, Zuzana Krejzková
technická spolupráce: Pavel Havrda, Petr Krušelnický
produkce: Spolek Mezery, z.s., z.s. Obděnická fara
spoluorganizuje: Obec Petrovice
hrají: Saša Rašilov, Igor Chmela, Jakub Gottwald a pěvecký sbor Záboj
Cílem scénického dokumentu je vytvořit zřetelný obraz života a odkazu tajného biskupa Ladislava Alberta Hlada, dlouholetého vězně komunistického režimu a nezlomného kněze, jenž za všech okolnosti sloužil druhým svou věrností, obětí a svědectvím. Scénický dokument se bude zabývat jeho působením v obci Obděnice (1934-1950) a dále bude sledovat jeho životní dráhu přes komunistickou perzekuci až do smrti (16. 12. 1979). Důraz bude kladen na občanskou a kněžskou statečnost a angažovanost, protože ho vnímáme jako světlý vzor pro naši přítomnost a budoucnost.
Cílem projektu je oživit vzpomínku na velmi inspirativní duchovní osobnost, která vymizela z paměti lidí. Vymizela, byla zahozena a zapomenuta a tím bylo splněno přání komunistického režimu a „dravý“ porevoluční kapitalismus na tuto orientace směle navázal. Tento stav je podle nás neúnosný a působí devastačně na společnost, a proto si klademe za cíl probudit jeho odkaz a také jeho faru.
data uvedení:
13.9. premiéra v 20h
19.9. repríza rámci Next Wave od 19h - Obděnice
28.9. repríza Obděnice od 20h
28.10. repríza Obděnice od 19h
11.11. repríza Obděnice od 19h
Inscenace vznikla za podpory Ministerstvo kultury, Státní fond kultury, Nadace patronát Sedlčansko a Nadace Via podpořila projekt Obděnická fara
reprízy: 18. října 2019 v 10:00h, 18. listopadu 2019 v 20:00h Pardubice, 26. listopadu 2019 v 10h a 20h a 9. prosince 2019 v 10:00
Studio Hrdinů, Dukelských hrdinů 47, Praha 7
autoři:Miroslav Bambušek
režie: Miroslav Bambušek
účinkují: Miloslav Mejzlík, Jakub Gottwald, Stanislav Majer, Marek Pospíchal
diskutéři:filosof Jan Sokol, Ivan Chatík /ředitel archivu Jana Patočky, historik Petr Blažek, diskuzi bude moderovat novinář Petr Fišer
p.r.: Kateřina Čopjaková
produkce: Spolek Mezery a Studio Hrdinů
V poslední době se stále více zdůrazňuje význam moderních dějin ve výuce, i proto se spolk Mezery rozhod připravit scénický dokument a inscenaci Kacířské eseje, inspirované osobností a dílem Jana Patočky. Tématem scénického dokumentu bude role největšího českého filosofa moderní doby Jana Patočky, žáka E. Husserla a M. Heideggera, při vzniku Charty 77. Jan Patočka se celý život zabýval fenoménem obce a služby, kterou vůči ní má mít jednotlivec.
Svým vstupem do veřejného života v souvislosti s Chartou tuto svoji cestu potvrdil. Obsahem scénického dokumentu budou zveřejněné archivní materiály StB, která sledovala „protistátní“ Patočkovu činnost v souvislosti s Chartou, dále dokumenty, které dokazují míru represe, která vůči němu jako prvnímu mluvčímu Charty 77 a jeho spolupracovníkům byla státním aparátem vyvíjena. Scénický dokument otevře téma mediální dehonestace signatářů Charty a téma mediální manipulace v dobovém cenzurovaném tisku. Náš projekt se bude zabývat i protokoly z výslechů Jana Patočky na StB. A nakonec souvislostmi jeho úmrtí po posledním desetihodinovém výslechu a ohlasem jeho úmrtí v tuzemském a zahraničním tisku. Nebude samozřejmě chybět dokumentace z pohřbu tohoto filosofa a prvního mluvčího Charty 77, který se StB snažila všemi prostředky narušit.
Tvar expresivní mše, hudbou vázané, téměř podvědomě obrazivé básně, v inscenaci Bambušek formuje společně se svým pravidelnými spolupracovníky, brněnským multiinstrumentálním skladatelem a houslistou Tomášem Vtípilem, který na scéně vede šestičlennou kapelu se dvěma ženskými pěveckými hlasy, a scénografkou Janou Prekovou. Projekční vize, natočené za účasti hlavního představitele Woyzka – Marka Kristiána Hochmana, vytvořil na filmový materiál podzemní tvůrce a pedagog Martin Čihák.
Scénický dokument bude doprovázen velkým množstvím fotografického a jiného archivního materiálu. Součástí scénického dokumentu bude diskuze, které se zúčastní filosof Jan Sokol /zeť Jana Patočky/, nebo Ivan Chvatík /vedoucí Archivu Jana Patočky/ a historik Petr Blažek. Diskuzi bude moderovat Petr Fišer.
Scénický dokument je prvním krokem k rozsáhlejšímu zaměření na fenomén Jana Patočky. V současné době také vzniká divadelní hra Kacířské eseje, která bude reflektovat život a myšlení Jana Patočky.
Inscenace vznikla za podpory Ministerstva kultury ČR, magistrátu hl. města Praha a Státního fondu kultury ČR, a to v koprodukci se Studiem Hrdinů.
reprízy: 14. března 2019, 19. března a 21. března 2019 v 19:30h
HaDivadlo - Alfa pasáž, Poštovská 8d, Brno
autoři: Georg Büchner a Miroslav Bambušek
režie: Miroslav Bambušek
dramaturgie: Matěj Nytra
hudba:Tomáš Vtípil
scénografie:Jana Preková
filmové projekce:Martin Čihák
střih filmů:Kateřina Vrbová
překladatelská spolupráce:Wolfgang Spitzbardt a Jaroslav Achab Heidler
pohybová spolupráce:Zuzana Sýkorová
citované texty:Georg Büchner, Alban Berg, Jan Patočka, svatý Jan a překlady Vojcka od Rudolfa Vápeníka a Ludvíka Kundery
p.r.: Kateřina Čopjaková
produkce: Spolek Mezery a HaDivadlo
hrají: Mark Kristián Hochman, Jiří Miroslav Valůšek, Simona Peková, Kamila Valůšková, Jan Lepšík, Jiří Svoboda, Agáta Kryštůfková a Marie Ludvíková, Cyril Drozda a Miroslav Kumhala, Miloslav Maršálek, Magdalena Straková, Karel Hanák Fláva, Eva Pešová, Markéta Hasilová, Barbora Hortvíková, Anna-Natalia Fajnorová a další
zpěvy a hudba:Jana Vondrů, Pavla Klusová, Tomáš Vtípil, Vítězslav Holata, Josef Zámečník, Petr Fučík
Do Bambuškovy autorské variace se obtiskují klíčové dějové motivy Büchnerova fragmentárního dramatu z roku 1836, inscenačně objeveného až expresionisty v dekádě první světové války 20. století. Příběh o pracovním útlaku prostého jedince (původně vojína) Woyzka, oddávajícího se za mzdu pokusné hrachové dietě, jež je zdrojem jeho zjitřených a stupňujících se halucinačních vizí, je interpretován skrz myšlenkový odkaz českého filozofa a chartisty Jana Patočky, jeho koncept převzetí zodpovědnosti a viny v historickém boji. V inscenaci dochází ke ztotožnění figury prekarizovaného, vzpouzejícího se Woyzka (jemuž je, jak název napovídá, ponechána v příběhu německá identita) se samotným autorem – Büchnerem a apelativní texty, které se v rukou mladého „palachovského“ buditele objevují, vycházejí z původního dramatikova manifestu Posel hesenského venkova. Pro ten byl povoláním medik a univerzitní docent Büchner souzen a nakonec donucen k útěku ze Štrasburku i Curychu.
Představení zkoumá pozici menšiny, která se odmítá smířit s pasivní a neimaginativní konzumací života – v dnešní uměle ne/rovné demokratické společnosti – a zobrazuje boj jedince s apatií okolí i sebou samým, svým vnitřním prokletím-posláním coby tvrdou práci se všemi jejími následky. Ptá se spolu s diváky a postavami, zda je vzpoura zdola dnes ještě reálnou anebo příliš osamělou cestou, a jakou roli v pralesích postdějinné éry hraje mezigenerační spor a mladá energie. „Hlavně ne strach,“ adresuje Woyzeck publiku samozřejmou, ale častokrát relativizovanou občanskou i lidskou výzvu.
Tvar expresivní mše, hudbou vázané, téměř podvědomě obrazivé básně, v inscenaci Bambušek formuje společně se svým pravidelnými spolupracovníky, brněnským multiinstrumentálním skladatelem a houslistou Tomášem Vtípilem, který na scéně vede šestičlennou kapelu se dvěma ženskými pěveckými hlasy, a scénografkou Janou Prekovou. Projekční vize, natočené za účasti hlavního představitele Woyzka – Marka Kristiána Hochmana, vytvořil na filmový materiál podzemní tvůrce a pedagog Martin Čihák.
Inscenace, v níž je k vidění celý soubor divadla spolu s aktéry pracovního zázemí scény – v úloze přihlížející i bavící se společnosti – je v sezóně HaDivadla věnované kritickým důsledkům setrvačného mechanismu éry trhu a kapitálového cynismu. Je výrazem odlišného, ale též svébytného tvůrčího svědectví, než jaký představila úvodní premiéra cyklu – Gorkého Maloměšťáci v realistické režii uměleckého šéfa scény Ivana Buraje. Trojici tematických projektů doplní v jarních měsících sezony finální inscenace proslulé radikální komedie rakouského sebedestruktivního autora Wernera Schwaba Prezidentky, v pojetí tvůrčího týmu Kamily Polívkové.
Tvar expresivní mše, hudbou vázané, téměř podvědomě obrazivé básně, v inscenaci Bambušek formuje společně se svým pravidelnými spolupracovníky, brněnským multiinstrumentálním skladatelem a houslistou Tomášem Vtípilem, který na scéně vede šestičlennou kapelu se dvěma ženskými pěveckými hlasy, a scénografkou Janou Prekovou. Projekční vize, natočené za účasti hlavního představitele Woyzka – Marka Kristiána Hochmana, vytvořil na filmový materiál podzemní tvůrce a pedagog Martin Čihák.
Inscenace vznikla za podpory Ministerstva kultury ČR a Státního fondu kultury ČR, a to v koprodukci s HaDivadlem.
DUP39 - Dům uměleckého průmyslu, Charvátova 10/39, Praha 1
překlad: Barbora Schnelle
režie: Miroslav Bambušek
dramaturgie: Ondřej Novotný
hudba:Tomáš Vtípil
scénografie:Zuzana Krejzková
p.r.: Kateřina Čopjaková
produkce: Spolek Mezery, Divadlo X10 a Magda Juránková
hrají: Markéta Dvořáková, Jana Kozubková, Jan Bárta, Jakub Gottwald, Vojtěch Hrabák, Hynek Chmelař, Miloslav Mejzlík
Handkeho tradičně/experimentální text je básnickým podobenstvím o cestě a zanechávání stop. Neustálé bloudění jednotlivců i dvojic se stává blouděním mocných davů, hmyzu, pavouků, ptáků. Všechno začalo banálním sousedským sporem, běžnou manželskou hádkou a končí příletem komety, bezradnou migrací globálního charakteru, apokalyptickým koncem času.
Handke zkoumá „nové možnosti své dramatické a divadelní poetiky a posiluje a rozvíjí epické prvky a lyrické ladění. Základním stavebním kamenem své poetiky, vedle chůze, přicházení a odcházení, činí fragmentárnost, prchavost, pomíjivost.“ (viz Zuzana Augustová: Rozhněvaný i nostalgický poutník Evropou).
Ve zlomcích situací se každodennost setkává s mýtem, absurdní komika s různými, často tragickými, modely mezilidských vztahů. Tak dlouho jsme hledali „třetího“, až jsme zapomněli na „druhého“. Tak dlouho jsme se vzhlíželi v pouhých odlescích, až se naše existence stala stínovou. Co bychom vyčetli z obrazu vlastních stop? Stopy zbloudilých (svět. premiéra 2007, Berliner Ensemble, rež. Claus Peymann) mají univerzální charakter, a přesto velmi přesně definují aktuální společenské napětí; jsou hlubinnou výpovědí o hledání správného směru (nebo únikové trasy) i o přijetí bloudění a zmatku jako existenciální nutnosti, o bloudění a zmatku jako možném počátku znovuzískané orientace.
Inscenace vznikla za podpory Ministerstva kultury ČR a Státního fondu kultury ČR, a to v koprodukci s Divadlem X10.
V roce 2017 jsme uskutečnili nultý ročník dětského tábora, který byl zaměřen na vzdělávání dětí v naší nedávné historii. Byl zaměřen na protikomunistickou odbojovou skupinu Černý lev 777, která operovala v kraji, kde tábor uskutečňujeme, tedy nedaleko obce Obděnice nedaleko Sedlčan.
.
Tábor vedou výhradně mužští vedoucí.
Naše poznatky a zkušenosti z tohoto tábora nás přivedli k přesvědčení a k potřebě pokračovat v takto orientovaných vzdělávacích táborech plných dobrodružství. Jde totiž o to, že spolek Mezery se dosud zaměřoval především či výhradně na dospělého diváka, prostřednictvím pořádání divadelních či přednáškových cyklů nebo scénických dokumentů, které jsou ohraničeny časem samotných představení. V případě organizace tábora Černý lev, jde o službu společnosti nového kalibru, jde o službu dětem a o péči o duši nikoli dětského diváka, ale o péči o duši dětí jakožto aktérů, kteří se v rámci svého pobytu, za prvé aktivně vzdělávají v nedávné historii, která stále ovlivňuje naše myšlení a konání v současnosti a za druhé zažijí bojové hry, průzkumné výpravy, studium rostlin a pamětihodností krajiny kolem obce Obděnice.
Tato naše nová aktivita je nová jak ve svém významu, tak ve svém účinu.
Přihlásit se na tento tábor je možné do konce června 2018 na adrese: perzekuce@seznam.cz
NATURE
Miroslav Bambušek
23. září 2017 v 20h
reprízy: 24. září 2017, 2. října a 3. října 2017 v 20h
suterénní prostor Nákladového nádraží Žižkov
režie: Miroslav Bambušek
hudba:Vladimír Franz
scénografie:Jana Preková
p.r.: Kateřina Čopjaková
produkce: Spolek Mezery, Magda Juránková a Anna Natália Fajnorová
hrají: Vladimír Franz, Jan Bárta, Milan Stehlík, Zuzana Sýkorová, Jana Kozubková
Tohle není předvolební kampaň ani státní pohřeb Miloše Zemana
"Já vás postavím do latě, haranti... jak si dovolujete číst, ty krmný hovado, noviny... poslouchat tady, ty krmný hovado, zprávy... mluvit tady, ty krmný hovado, kydání, a sdílet k tomu, ty krmný hovado, humanistický žvásty nějakejch hovadistů, jako jsem já?! Já vás postavím do latě, haranti... jak si dovolujete číst, ty krmný hovado, noviny... poslouchat tady, ty krmný hovado, zprávy... mluvit tady, ty krmný hovado, kydání, a sdílet k tomu, ty krmný hovado, humanistický žvásty nějakejch hovadistů, jako jsem já?!"
Inscenace vznikla za podpory Ministerstva kultury, hl. města Prahy a 1435mm / Nákladové nádraží Žižkov. Premiéra bude uvedena v rámci festivalu ...next wave/přístí vlna.
reprízy: 28. září 2016 v 21h a 29. září 2016 v 20h
suterénní prostor Nákladového nádraží Žižkov
režie: Friedrich Bambušek
hudba:Tomáš Vtípil
bicí:Štěpán Chlouba
p.r.: Kateřina Čopjaková
produkce: Spolek Mezery a Magda Juránková
hrají: Tomáš Vtípil, Jan Bárta, Tomáš Bambušek, Zuzana Sýkorová, Richard Němec, Tomáš Bořil
Nevědí, bláhoví lidé, oč více je půle než celek,
ani jak velký zisk lze z býlí a bodláčí mít.
/Hesiodos: Báseň rolnická/
Inscenace Země, je druhým projektem v rámci našeho dlouhodobého cyklu Písně o zemi. Prvním krokem v tomto cyklu byla inscenace Prometheus, která vlastně otevřela řadu témat zapouzdřených v našich možných vztazích k zemi.
Země-rolnickej nářez, bude inscenace, která bude mít starost o jediné téma, o jedinou matérii, o jediné břemeno, o jediný div...bude jím země, Země a ZEMĚ.
Inscenace bude mít výraznou zemitou zvukovou stopu. Inscenace bude na výrazném místě-pod zemí. Inscenace bude ve svých uměleckých intencích směřovat od země mimo zem a do země. Bude to země ze mě, z tebe, z nás!
Inscenace vznikla za podpory Ministerstva kultury, Státního fondu kultury ČR a hl. města Prahy.
reprízy: 12., 15. a 19. června 2016; 16. a 18. září 2016
režie: Miroslav Bambušek
výprava: Zuzana Bambušek Krejzková a Jana Preková
dramaturgie: Tereza Marečková
hudba:Tomáš Vtípil
bicí:Štěpán Chlouba
diaprojekce: Miroslav Bambušek,Jan Danhel a Martin Klapper
technická spolupráce: František Fabián, Pavel Havrda, Miroslav Pich, M.C. Koch
grafik: František Štorm
p.r.: Kateřina Čopjaková
produkce: Spolek Mezery a Magda Juránková
hrají: Miloslav König, Miloslav Mejzlík, Tomáš Bambušek, Jiří Černý, Jakub Gottwald, Jakub Folvarčný, Libor Štech
Sedm současných kovbojů na vandru do krajiny vlastního stínu. S písní na rtech neohroženě putují přes každodenní grotesku až do zapomenutých zahrad mystéria, kudy se prohání vítr nové mytologie. Vítr slov a obrazů, který odkrývá zasuté vrstvy a rozdmychává oheň. Prometheus je pokusem o návrat k duchovním kořenům Evropy, je pokusem o návrat k tomu, co je v našich kořenech silné a vroucí, je pokusem o návrat k tomu, co jsme ztratili nebo čeho jsme se vzdali ve jménu vlastního pohodlí a co nás činí dnes tak změkčilými a bezbrannými. Prometheus je také mystérium jako ruka natažená ke světlu, ruka stahovaná zpět strachem sudetských kovbojů z popálení. Pokud tito vytrvají, v oslepení žárem možná zaostří na obrysy vlastních běsů a závislostí, aby skrze ně prošli. „O to dneska pravým chlapům prý jde.“ Otázka je, kam se na takto nebezpečné cestě labyrintem dostanou. Miroslav Bambušek se ve svém novém dramatickém textu opět s jistotou kaskadéra pohybuje na tenkém rozhraní grotesky, básnického dramatu a kázání, které bere svou sílu z mytologie, křísí ji a oživenou metá v záblescích současných dramatických situací mezi nás. Inscenace vznikne výhradně pro prostory bývalé papírny Perla ve Vraném nad Vltavou.
Inscenace vznikla za podpory Ministerstva kultury, Státního fondu kultury ČR a hl. města Prahy.
